Od Julese Verna k umělé inteligenci: Deváťáci mezi vizí minulosti a budoucnosti

Dnešní den jsme se žáky devátých ročníků strávili ve znamení dvou zdánlivě odlišných, ale ve skutečnosti velmi propojených světů – světa vizionářské literatury 19. století a světa současných technologií a umělé inteligence.

Ráno jsme zahájili návštěvou výstavy FUTURUM EX MACHINA – Umělá inteligence a civilizace na libereckém Šaldově náměstí. Tato expozice, kterou iniciovala Olga Menzelová ve spolupráci s egyptologem Miroslavem Bártou, se věnuje zásadní otázce dneška: jak umělá inteligence proměňuje naši civilizaci a kam nás může v budoucnu posunout. Výstava velmi poutavým způsobem ukazuje, že technologie nejsou jen nástrojem, ale i silou, která formuje společnost, myšlení i každodenní život. Nabízí zároveň inspiraci i varování – a především nutí návštěvníky přemýšlet o tom, jak bude svět vypadat za několik desetiletí.

Právě zde se začala přirozeně rýsovat myšlenka, která nás provázela i v další části dne. Stejně jako dnes přemýšlíme o budoucnosti umělé inteligence, i v minulosti existovali autoři, kteří dokázali předvídat technologický vývoj své doby. Jedním z nich byl i Jules Verne, jehož románová tvorba často pracovala s vizemi, které tehdejší svět považoval za fantazii, a přesto se mnohé z nich postupně staly realitou.

S touto myšlenkou jsme se přesunuli do Malého divadla Liberec, kde jsme zhlédli operetu Porucha na lodi Nautilus. Představení inspirované Vernovým světem kapitána Nema a jeho legendární ponorky Nautilus nás přeneslo do doby, kdy hlubiny oceánů a technické vynálezy byly ještě spíše snem než skutečností. Právě zde se krásně propojil ranní zážitek z výstavy s divadelním představením – to, co bylo v době Julese Verna vizí budoucnosti, dnes vnímáme jako součást historie technického vývoje.

Samotné představení bylo velmi zdařilé. Aranžmá bylo nápadité, hudební i herecké zpracování poutavé a dokázalo přiblížit operetní formu žákům základních škol s lehkostí a srozumitelností. Bylo až překvapivé, jak dobře se podařilo náročnější žánr převést do podoby, která dokáže oslovit mladé publikum.

Ani dnes se však nevyhneme drobným školním „momentům“. Jeden ze spolužáků podlehl hladu a uprostřed představení se jal otvírat pytlík s brambůrky.

Přesto jsme odcházeli s velmi dobrým pocitem. Den nám ukázal zajímavou souvislost mezi minulostí, přítomností a budoucností: to, co bylo kdysi odvážnou vizí Julese Verna, se stalo realitou; a to, co dnes vidíme jako futuristickou technologii umělé inteligence, může být pro další generace už jen historií.