První školní týden očima VI. B

     Ač začátek školního roku skýtal zpočátku mnohá tajemství od samotného data nástupu až po rozdělení tříd, z úst většiny žáků VI. B bylo 8. září, kdy se poprvé od slavnostního zahájení sešli ke skutečné školní docházce, slyšet, že se do školy těší a především, že mají chuť společně zvládnout vše, co následující rok přinese.

     Vzhledem ke krásnému, spíše ještě letnímu počasí vůbec nebylo na škodu, že obvyklé povinnosti prvního dne se neodehrávaly ve třídě, ale na čerstvém vzduchu a v dalších dnech na žáky místo „tradičního“ učení čekaly projektové aktivity.    

     Při první z nich si všichni na vlastní kůži vyzkoušeli, co znamená pojem finanční gramotnost. Na 14 stanovištích si plněním různorodých úkolů vydělávali peníze Švermíky, které se staly velmi tvrdou měnou, neboť bylo třeba pečlivě rozvážit, zda je jednotlivci utratí za lákadla v podobě sladkostí či potřebných drobností, nebo – což se VI. B plně podařilo – se dokáží domluvit a taktizovat v rámci třídy a vydražit v aukci za zbylé Švermíky zajímavé ceny, jako například smazání jedné špatné známky nebo odložení písemky.

     Středa patřila návštěvě Archy – centra pro zvířata v nouzi. Místo, které nabízí pomoc a jistotu těm, kteří to nejvíce potřebují, se pro tentokrát stalo studnicí informací o životě místních svěřenců. Dozvěděli jsme se například, jak rozpoznat v přírodě zvíře potřebující pomoc od takového, které se třeba jen učí létat či čeká schoulené v trávě, než se k němu vrátí rodiče i proč divoká zvířata, u kterých se předpokládá po vyléčení návrat do přírody, nedostávají jména a minimalizuje se u nich kontakt s lidmi. Měli jsme i možnost zcela zblízka si prohlédnout ježčí miminko nebo naopak nejstaršího netopýřího obyvatele Archy. Z části určené nalezeným a bohužel i opuštěným nebo týraným domácím zvířatům jsme si kromě smutného pocitu kombinovaného s nadějí odnesli i myšlenku, kterou na závěr shledání dokázal přesně formulovat jeden z našich žáků: pořizujme si zvíře pouze v případě, kdy jsme si zcela jisti, že se o něj zvládneme po celý jeho život dobře starat.  

     Ve čtvrtek jsme vyrazili na exkurzi k hasičskému záchrannému sboru Libereckého kraje. Děti se aktivně zapojily do zajímavého výkladu o pravidlech bezpečnosti při manipulaci s ohněm, ať vlastními postřehy či skládáním puzzle s motivem ohniště. Po načerpání teoretických poznatků jsme stanuli tváří v tvář ostrému provozu. Nejprve jsme na operačním středisku po seznámení se se systémem byli svědky příchozího hovoru oznamujícího požár v České Lípě a jen chvíli nato, co jsme si poslechli ukázku poplachů a na stopkách změřili, kolik vteřin zabere, než se hasiči obléknou do plné výstroje, jsme v praxi zažili skutečný výjezd k záchraně lidského života.

Laura Bončková